Relikviářový kříž
Původně byl určen pro liturgii v kostele či kapli. Stavěl sele či kapli. Stavěl se na oltářní menzu, doplňoval oltář, avšak nenahrazoval jej. Často se využíval také pro domácí kaple.
Velmi vzácný oltářík reprezentující práci vrcholného baroka pochází z dílny významného pražského zlatníka a stříbrníka Rinalda Ranzoniho (*22. 8. 1671 Bologna, Itálie, †7. 6. 1737, Praha).
Ranzoni byl především mistr chrámového nářadí a náčiní, pracoval pro Svatovítskou katedrálu a pro Svatovítský poklad (rám madony), dále pro pražské kostely a kláštery, například pro Řád svaté Voršily. Dochovaly se jeho monstrance z Nižboru a z Počepic na Sedlčansku, několik kalichů (Národní muzeum, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze), lžic a etrogová miska (Židovské muzeum v Praze).
Pracoval s velkou řemeslnou zručností, uplatňoval esteticky působivý italský dekor (s dvojicemi andílkovských hlavičeka pugety růží) v kombinaci s plochým páskovým dekorem.
S přiznaným ziskem 2000 zlatých ročně patřil Ranzoniv roce 1726 k nejlépe placeným pražským zlatníkům. Bohužel ho ve stejném roce zasáhla smrt jeho ženy, která měla zcela zásadní vliv na ekonomický provoz jeho dílny. Poté se Ranzoni velmi zadlužil a o rok později se oženil s výrazně starší Sibylou Tannerovou, dluhy mu však zůstaly. V roce 1727 ho Marie Františka Kapounová zažalovala za zpronevěru stříbra a 5 briliantů na objednanou monstranci do Staré Boleslavi. Počátkem roku 1730 musel Ranzoni prodat dům, aby mohl zaplatit dluhy. Ranzoni zemřel v chudobě bez přímých dědiců.