Brusírny českého granátu – II.
Cech kamenořezačů a vrtačský královského města Nového Kolína, někdy nazývaný jen jako Cech granátnický, vznikl 11. března 1774. V r. 1786 v něm pracovalo 15 křesťanských mistrů brusičů se 7 tovaryši a 3 učni, vedle nich 4 kamenobrusiči židovští, 4 křesťanští mistři kamenovrtači s 1 učněm a také 6 židovských kamenovrtačů. Registrováno bylo i 9 židovských obchodníků s granáty, ty většinou nalézaly svůj odbyt v Praze. Později ubývalo židovských zpracovatelů granátu mimo cech, počet křesťanských brusičů se však podstatně nezměnil ještě k r. 1812, kdy se však již v Kolíně zpracovávala dovážená surovina. Z kolínských kronik se dále dozvídáme, že od prosince 1831 do května 1832 řádila ve městě Kolíně epidemie cholery, při níž zemřelo asi 300 občanů, z toho 5 mistrů granátnického cechu. Zmínky o granátnících však postupně mizí. Úpadek dokumentuje smutné konstatování, že v r. 1858 zemřel ve vězení ve svých 43 letech poslední příslušník cechu a starobylého rodu granátnického Josef Čuřík.
Pravděpodobně jedním z dosud nejstarších předmětů zdobených kolínským granátem je oválná monile (K 204) vyrobená v první polovině 18. stol, dnes součást Svatovítského pokladu. Tato monile je vystavena na Pražském hradě.
Z kolínských granátů byly zcela určitě zhotoveny i jiné, dosud neprozkoumané předměty a šperky, možná dokonce i velmi starého, předrománského původu, neboť Kolínsko bylo hojně osídleno mnohem dříve než ostatní zdrojové oblasti českého granátu.
Oblast Podkrkonoší tvoří několik izolovaných nalezišť s větším či menším množstvím granátů. I v těchto místech se české granáty dobývaly s rozdílnou náročností. V řadě oblastí po celém Podkrkonoší a především pak v Českém ráji se již historicky granáty brousily. Mezi nejdůležitější místa patří především Rovensko pod Troskami, Turnov, Jičín a mnoho dalších měst a vsí. Jednou z nejstarších psaných zpráv o broušení českých granátů je údaj z městských knih v Rovensku pod Troskami z roku 1599 zmiňující jistého Tadeáše Mendika, který nosil granáty na pulérování, neboli vybroušení do Norimberku. Ve stejném roce také dovezl stůl s vodorovným brousícím kotoučem, v té době novinku pro místní kraj. Tato technologie broušení se v Čechách udržela dodnes. Tadeáš Mendik údajně granáty sbíral v potoce Jordán, dnes známém jako Veselka.
Poslední těženou oblastí v Podkrkonoší byla Vestřev, těžba zde probíhala v období od 1995 do 2009. V tomto ložisku se kromě vysoce kvalitních českých granátů velmi vzácně vyskytují také modré safíry, oranžové zirkony, bezbarvé topazy, zlato a dokonce i platina.
Oválná monile z 18. stol. zdobená českým granátem z Kolína, dnes součást Svatovítského pokladu.
Johann Wolfgang Goethe, přítel Baronky Ulriky von Levetzow, údajný dárce šperků s největšími českými granáty.
Baronka Theodore Ulrike Sophie von Levetzow, majitelka šperků s největšími českými granáty.
Šperky baronky Ulriky von Levetzow. Souprava obsahuje největší české granáty ve šperku.