Historie těžby – I.
V oblasti Českého středohoří byla první „těžba“ českých granátů soustředěna pouze na jejich ruční vybírání z ornice chudé na granáty, ideálně po dešti, kdy jsou granátová zrna velmi dobře vidět. Na některých místech se v této oblasti podle několika autorů udržel prakticky v nezměněné formě až do začátku 20. století jiný primitivní způsob těžby – získávání granátů přímo z pyroponosných poloh (v Českém středohoří nazývaných jako křehoť nebo také křemeť) pomocí vyhloubených mělkých rýh a šachtic. V současné době hojně hledají na polích granáty amatérští sběratelé kamenů.
Efektivnější způsob dobývání granátů spočíval v úplném odstranění skrývky (ornice a podorničí) na určité ploše a následné přímé těžbě pyroponosných poloh do hloubky max. 7 m. Po skončení těžby byl přebraný štěrk (již bez českých granátů) vrácen zpět do vytěženého prostoru a na závěr překryt ornicí. Tento způsob těžby se prováděl v nejbohatších částech ložiska, kde na pyrop bohaté vrstvy vycházejí téměř na povrch (oblast tzv. Panských jam u Podsedic, Chrášťan aj.). Dokladem toho, že těžba granátů tu probíhala již v 15. stol., je nález z roku 1898. Dvě jemně propracované růžice z bronzového drátku, které mají ve svém středu menší rozety vždy se šesti granáty o průměru 2 mm, byly nalezeny v místě dnes již zrušeného hřbitova z 15. až 16. stol., nedaleko třebenického kostela. Velmi zajímavý, i když nepřesně lokalizovaný, je také nález mince z roku 1460. Ta byla objevena kopáči na granátových polích u obce Staré v roce 1930. Z 15. stol. pochází i několik liturgických předmětů zdobených granáty, které jsou dnes součástí svatovítského a loretánského pokladu.
Obsluha zařízení pro koncentraci vytěžených zeminy.
Podpovrchová těžba křehotě (granátonosné vrstvy).
Obsluha rumpálu sloužícího především k dopravě vytěženého materiálu na povrch a v omezené míře i kopáčů granátů do podzemí a zpět.